Jak vybrat pánev

Výběr vhodné pánve není tak snadný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Na trhu je velké množství materiálů, z nichž každý se hodí na jiný typ ohřevu, k odlišnýmkuchařskýmtechnikám a k přípravě rozdílných druhů potravin. Každý materiál také vyžaduje zvláštní údržbu

20.9.2018 | autor: vsenavareni poradna

Vybírat můžete z osvědčeného, ale v jistých případech nepříliš bezpečného teflonu, moderní a levné keramiky, dostupného a nenáročného nerezu. Nabízí se také odolné a těžké železo, našimi babičkami prověřená litina a profesionálně a luxusně vyhlížející měď. Jak se ve všech těch materiálech vyznat a vybrat pánev, která bude nejlépe odpovídat vašim požadavkům?

 

Typ ohřevu

Nejlepší je začít u vašeho sporáku, vždyť právě k němu se pánev bezpodmínečně musí hodit. V současnosti jsou v domácnostech obvyklé plynové vařiče, elektrické vařiče, sklokeramické desky a indukční plotýnky. Většina prodávaných pánví je vhodná na první tři jmenované typy ohřevu, ne všechny se však hodí na indukční desku. Abyste mohli pánev používat na indukci, musí být v jejím dně obsažen magnetický kov, v opačném případě by nedocházelo k ohřevu materiálu. Zda je konkrétní pánev určena pro indukční varnou desku, to se vždy dozvítev informacích o produktu v e-shopu nebo na obalu pánve při nákupu v kamenné prodejně. Nádobí na indukci též bývá označeno symbolemelektromagnetickécívky, nebo chcete-li kliček. Pokud si stále nejste jisti, zda se pánev na indukci hodí, přiložte ke dnu magnet – pokud drží, pánev je vhodná s indukci.

Na plynové a elektrické vařiče jsou určeny všechny prodávané pánve, pro sklokeramickou a halogenovou desku volte pánve se sendvičovým dnem. Pánve s tenkostěnným dnem na nich sice budou fungovat, při rychlém zahřívání se však mohou zkroutit.

 

Velikost

Při výběru nové pánve jistě budete hledět na její rozměry. V domácnosti najdou využití pánve o různých průměrech a hloubkách, rozhodně doporučujeme být vybaveni alespoň dvěma různými rozměry pánve. Malé pánvičky se hodí na přípravu sázených vajec nebo pokrmů pro jednoho, střední využijete třeba ke smažení cibulky nebo opékání slaniny, ty s největším průměrem ke smažení řízků a opékání plátků masa. Pro nejrůznější masové a zeleninové směsi budete potřebovat hlubokou pánev, aby vám při míchání nic nepadalo ven.

 

Údržba

O pánve je třeba se starat, stejně jako o ostatní druhy nádobí. Některé materiály potřebují víc péče než jiné, a to může být klíčovým kritériem výběru nové pánve. Jestliže toužíte po bezúdržbové pánvi, sáhněte po teflonové nebo keramické. Jsou opatřeny vrstvou zabraňující připálení a zbytky tuku nebo drobky snadno vytřete papírovou kuchyňskou utěrkou dosucha. Takovou pánev není vůbec třeba umývat, pokud jdou všechny nečistoty odstranit zmíněnou utěrkou. Pozor si ale musíte dát na to, abyste tenký povrch pánve neporušiliostrými kovovými předměty, například vidličkou.

Kdo má doma myčku nádobí, zajásá nad pánví nerezovou. Zbavíte se veškerých starostí, pánev jen po použití vložíte do myčky a umytou ji zase uložíte na určené místo. Nerezové pánve však mají takový nešvar, jídlo se k nim často připaluje, neboť nemají žádnou nepřilnavou vrstvu. Pomoc je ale jednoduchá – do pánve nalijte trochu vody a na mírném plameni zahřívejte, přípečky se od stěn oddělí. Když nemáte čas na tuto proceduru, pomůže i odmočení pánve. Jakmile se zbavíte připálenin, může pánev putovat do myčky.

Železné a litinové pánve vyžadují trochu více pozornosti, a to především hned ze začátku. Před prvním použitím je totiž potřeba jeumýt horkou vodou a vypálit. Pánev na plotně zahříváme (pozor, litinovou pánev nikdy nepokládáme na již rozehřátou plotýnku, popraskala by), přilijeme rostlinný olej bez přidaných solí a necháme chvíli prohřívat. Poté přebytečný olej vylijeme a pánev otřeme papírovou utěrkou, nyní je možné začít nové nádobí využívat (u litinových pánví se doporučuje před prvním použitím zmíněný postup ještě dvakrát zopakovat, aby se docílilo dokonale nepřilnavé vrstvy). Na litinu a železo nikdy nepoužívejte drátěnky a čisticí písky, na litinu ani jakékoliv chemické látky včetně saponátů. Většinou stačí pánve jen otřít papírovou utěrkou. Jejich povrch by vždy měla pokrývat tenoučká vrstva oleje, který pánev chrání před korozí. Litinové a železné pánve uchovávejte v suchém prostředí.

Zamilovali jste se při návštěvě obchodu s kuchařským vybavením do luxusního vzhledu měděného nádobí? Pak vězte, že rozhodně není pro každého. Kromě vysoké pořizovací ceny vás může od koupě měděné pánve odradit i velice náročná péče, bez níž nádobí brzy ztratí svůj prvotní lesk. Měděnou pánev myjte v ruce, nikoliv v myčce nádobí. Měď reaguje s celou řadou prvků a látek obsažených nejen v potravinách, ale u ve vzduchu, a tak bude postupně měnit barvu i tehdy, když ji zrovna nebudete používat. Aby měděná pánev vypadala stále jako nová, je nezbytné ji pravidelně čistit speciálními přípravky. Na internetu můžete narazit i na různé „babské rady“, jako je citronová šťáva a sůl, my ale doporučujeme používat pouze pasty či prášky přímo určené k čištění měděného nádobí, jinak riskujete jeho nenávratné poškození.

 

Vedení tepla

Jen málo lidí při výběru nové pánve vybírá podle toho, jak dobře vede teplo, tato vlastnost je ale u tohoto typu nádobí klíčová. Nejlepším vodičem tepla je měď, rychle se zahřeje, a tak měděné pánve šetří elektřinu nebo plyn. Teplo rychle rozvádí i železo a nerez, teflon a keramika jsou v tomto ohledu průměrné. Litinové pánve se zahřívají velmi pomalu, takže rozhodně nečekejte úsporu energií. Na druhou stranu ale teplo rozvádí rovnoměrně po celé své ploše, je možné je zahřát na velmi vysoké teploty a i dlouho po odstavení z plotny si udržují teplo, takže pokrm v nich tak snadno nevystydne.

 

Do trouby

Je dobrý nápad mít doma alespoň jednu pánev, kterou je možno používat i pro pečení v troubě. Využijete ji například při zapékání sýra na rybím filé, plátcích masa či těstovinách, ale také při pečení masa, třeba vepřové panenky čikotlety vcelku – na plotně maso zprudka orestujeme, aby se zatáhlo, a pak ho i s pánví šoupneme do trouby propéct. Šetří to čas i nádobí.

Ne každá pánev je ale k tomuto způsobu použití uzpůsobená. Rozhodně do trouby nedávejte keramické, teflonové a nerezové pánve s plastovou rukojetí. Některé plasty jsou sice odolné vůči vysokým teplotám, do trouby ale doporučujeme spíše litinové nebo železné nádobí.Vhodné jsou i některé měděné pánve, u těch je ale nezbytné vždy si přečíst informaci od výrobce.

 

Nepřilnavost

Co si budeme nalhávat, asi nikoho nebaví po dobrém obědě hodinu drhnout špinavou pánev. Proto vznikají pánve s nepřilnavým povrchem, který vás této neoblíbené činnosti ušetří. Nepřilnavý povrch může být vytvořen přirozeným procesem, anebo je na pánev nanesena umělá nepřilnavá vrstva.

Uměle vytvořenou nepřilnavou vrstvu mají teflonové a keramické pánve. Teflon je dokonale nepřilnavý (pokud nedojde k jeho mechanickému poškození, v takovém případě se nedoporučuje daný kus nádobí nadále používat), můžete na něm tedy připravovat pokrmy i bez použití tuku. Dávejte si ale pozor na přehřátí pánve – jejíteplota bynikdy neměla přesáhnout 200°C, v opačném případě dojde k uvolňování zdraví škodlivé látky PFOA do vzduchu. Tomuto riziku předejdete tím, že nikdynebudete zahřívat prázdnou teflonovou pánev. Proto je vhodné navzdory dokonalé nepřilnavosti vždy přilít trochu oleje, který bude teplotu pánve do jisté míry regulovat.

Keramický povrch není dokonale nepřilnavý, nepřilnavá vrstva funguje pouze tehdy, když použijete tuk. Stačí malé množství a potraviny se nepřichytí. Časem se ale mohou vlastnosti keramického povrchu zhoršovat a je třeba nepřilnavou vrstvu obnovit – pánev vypálit. Nalijeme do ní olej, zahříváme až do doby, kdy se z oleje začne mírně kouřit, a pak pokračujeme ještě deset minut.

Přirozenou nepřilnavou vrstvu mají po vypálení železné a litinové pánve. Na začátku si sice musíte dát práci s jejich přípravou, potom ale platí, že čím častěji pánev používáte, tím dokonalejší nepřilnavá vrstva je. To ale neznamená, že nemusíte používat olej, právě ten je zde klíčový. Rozhodně se v něm ale maso nemusí topit, stačí ho pár kapek.

Nerezové pánve nemají žádnou nepřilnavou vrstvu, což může někoho od nákupu odradit. Připečené kousky se ale snadno odstraňují (viz. kapitola Údržba), a tak se není čeho obávat.

Vnitřní vrstva měděnéhonádobí se vyrábí z různých materiálů, tudíž nepřilnavost měděné pánve závisí na nepřilnavosti materiálu, z něhož je vnitřní vrstva vyrobena.

 

Cena

Určitě vás zajímá, kolik za různé druhy pánví zaplatíte. Cena se odvíjí od velikosti, materiálu, materiálového provedení rukojeti, designu a prestiže výrobce. Obecně mezi dobře cenově dostupnépatří keramické a teflonové, nerezové zase často koupíte v sadě společně s hrnci. Litinové pánve patří mezi ty dražší, na oplátku se vám ale odmění dlouhověkostí. Někde mezi litinovými a teflonovými s keramickými pánvemi stojí pánve železné, u nichž bývá dobrý poměr cena-odolnost. Nejdražší jsou pánve měděné, které se pro své vlastnosti používají v profesionálních kuchyních, do domácností si je lidé kupují především pro jejich jedinečný vzhled. Cena měděného nádobí, ač se to může zdát, není nadsazená, ale vyplývá z vzácnosti mědi a náročného výrobního postupu.